Petra Rose Šebestová

S focením jsem začala asi v 17 letech. Z legrace jsem poslala do soutěže portrétní  fotku z dovolené, focenou na jednorázový foťák. A vyhrála 1.místo. Cena byl nový fotoaparát. Tenkrát ještě na kinofilm. A tak jsem začala fotit. Z počátku jen jako koníček, ale vždy jsem fotila hlavně portréty lidí. Kamarádky, rodinu, a potom se přidaly svatby. To byly mé první vydělané peníze focením. Focení svateb beru jako své počátky profesionálního fotografa.  Je to má práce, ale i způsob projevu. Sebevyjádření. Jsem ráda, že mohu dělat uměleckou profesi. Zastávám názor, že bychom všichni měli dělat práci, která nás baví. Jen tak se v ní můžeme neustále zlepšovat a chceme se posouvat dopředu.

 Jak už jsem řekla, mou první velkou cestou bylo focení svateb. Absolvovala jsem desítky svatebních veletrhů, spolupracovala s předními svatebními agenturami v Čechách, ale i v zahraničí. První rok jsem fotila  20 svateb, v dalším roce už to bylo asi 50, a za 3 roky práce jako svatební fotograf, jsem v jednom roce nafotila neuvěřitelných 120 svateb. To už mi ale se svatbami pomáhal můj bývalý manžel. I když jsem povahou spíše flegmatik, 120 svateb bylo už dost za hranou. Vadilo mi, že celé léto, nejkrásnější období v roce, jsem zavřená ve fotolaboratoři a nebo pobíhám po svatbách.
A tak vznikl Ateliér Šebestová. Plán byl jasný. Rozdělit svůj pracovní čas více do zimních měsíců a uspokojit poptávku bývalých nevěst, které se ozývaly s poptávkou po těhotenském focení.
​
Začátky ateliérového focení nebyly vůbec jednoduché. Můj učitel mi tenkrát řekl.. Neboj, až utaháš první závěrku na foťáku, tak to světlo začneš už trochu vnímat.. Závěrka tenkrát měla životnost 100.000. Byl to můj první digitál Nikon D100. Asi chápete, že jsem si vzduchu říkala, že se asi zbláznil, že tak dlouho čekat nemůžu. A s odstupem času musím říct, že měl pravdu. Trvalo to asi 1 rok. Další roky jsem se učila pózování, vhodné volby ohniska objektivů, asi známe všichni tu počáteční fascinaci dlouhýma nohama, když si člověk nasadí 24mm objektiv..:-)

A co v ateliéru nejraději fotím?
​
Asi jsou to glamour fotky. Zachytit ženu svůdně, ve spodním prádle, ne úplně nahou. Baví mě ta chvíle, kdy žena poprvé fotky vidí, třeba i jen na displeji mé bezzrcadlovky. Ten úžas, jak jí to sluší. Jaká je kost. Prostě si u nás v ateliéru užije den, má vizážistka jí krásně nalíčí. Přichází žena plná nejistot a obav a odchází sebevědomá ženská, spokojená sama se sebou. To je prostě nádhera. I love my job!

Často se mě ptáte, jestli fotím na glamour jen samé mladé štíhlé modelky. A kde ty krásný ženský pořád beru. Nejlepší na tom je, že ty ženy potkáváme každý den na ulici, jen se prostě musíme naučit je vidět.

Retuše si jako fotograf dělám sama. Mám za sebou několik workshopů u Stanislava Petery. A workshopy na retuš miminek a focení newborn u Ivety Peterské z Bratislavy. Miluji focení miminek prvním roce života, ty proměny jsou viditelné každý měsíc. To je mé druhé nejčastější a nejoblíbenější ateliérové focení. A děkuji rodičům, že mi dají tu důvěru, jejich novou lásku zvěčnit. Ten čas, kdy vaše děťátko vypadá jako miminko je tak krátký. Dodnes si prohlížím fotky mého syna jako miminka a miluji je. I když on se na mě v 6 letech zlobí a koulí očima v sloup, vím že ty fotky budou jednou krásná památka i pro něj.

Děkuji vám, že můžu dělat práci, která mi dává smysl. A těším se na vás ve svém ateliéru.